Po kom je pojmenován pařížský tenisový Grand Slam aneb kdo byl Roland Garros?

Zatímco tenisté bojují na kurtech o sportovní slávu a bohatou finanční odměnu, Roland Garros bojoval ve vzduchu o lidské životy. Byl totiž jedním z pilotů v první světové válce. Garros se dokonce podílel na vývoji stíhacích letounů, které měly za úkol zneškodnit nepřátelská letadla. Jeho původní životní plány však byly zcela odlišné. Osud tomu však chtěl jinak, a Garros zcela podlehl vášni pro létání.

 

Luboš Přibyl

Luboš Přibyl

Po kom je pojmenován pařížský tenisový Grand Slam aneb kdo byl Roland Garros?

Zatímco tenisté bojují na kurtech o sportovní slávu a bohatou finanční odměnu, Roland Garros bojoval ve vzduchu o lidské životy. Byl totiž jedním z pilotů v první světové válce. Garros se dokonce podílel na vývoji stíhacích letounů, které měly za úkol zneškodnit nepřátelská letadla. Jeho původní životní plány však byly zcela odlišné. Osud tomu však chtěl jinak, a Garros zcela podlehl vášni pro létání.

 


Úspěšný mladý letec

Roland Garros se narodil do zlaté éry létání roku 1888 ve městě Saint Denis na ostrově Réunion. Ještě předtím než mu učarovala letadla, toužil po kariéře klavírního virtuóze. V roce 1908 se mu podařilo dostudovat vysokou obchodní školu HEC v Paříži a nedlouho na to si díky podpoře otce svého spolužáka otevřel vlastní obchod Roland Garros automobiles – voiturettes de sport. Svou leteckou kariéru zahájil roku 1909 na jednoplošníku Santos Dumont Demoiselle. Pilotní zkoušky složil o rok později. 

V roce 1911 se stal zkušebním pilotem nově vzniklé společnosti Aéroplanes Morane-Saulnier, což byla ve své době velmi slavná značka. Garros absolvoval několik letů na jednoplošníku Blériot, s nímž později absolvoval hned několik leteckých závodů. Kromě výborných výkonů v evropských závodech si připsal i několik výškových rekordů a nezapomenutelných přeletů. Celosvětově známým se stal i díky prvnímu non-stop přeletu Středozemního moře v roce 1913, čehož dosáhl s letounem Morane-Saulnier H s motorem o výkonu 44 kW po téměř 8 hodinách letu. 

 

Útěk Němcům přímo pod nosem

Dne 3. srpna 1914, tedy v den, kdy Něměcko vypovědělo Francii válku, byl Roland Garros shodou okolností jedním z předváděcích pilotů na letecké exibici v Německu. Jako občan Francie měl být okamžitě internován, v nastalých zmatcích na něj však Němci zapomněli. Garros se proto vrátil na letiště a ještě za tmy odstartoval směr Francie. 

Za nedlouho po svém útěku z Německa vstoupil do francouzského vojenského letectva, kde byl zařazen k průzkumné jednotce létající na strojích Morane-Saulnier L, což byly původně sportovní letouny. 

 

Pilot pozorovatel, pilot střelec

V brzké fázi války nikoho nenapadlo používat letadla jako prostředek k likvidaci nepřítele. Piloti se ve vzduchu nejdříve běžně zdravili a sami vojáci dokonce zpočátku na letadla mávali. Když jim však došlo, že letadla slouží jako výborní průzkumníci a nedlouho po jejich přeletu následuje dělostřelecká palba, začali toužit po jejich sestřelení. Zpočátku to letci řešili tak, že si s sebou brali do vzduchu zbraně a snažili se nepřítele zasáhnout. 

Problematikou stíhání se zabýval i Garros, který koncem roku 1914 odcestoval za strůjcem letounů, s nimiž létal - Raymondem Saulnierem. Ten se věnoval vývoji zařízení, jež by přerušovalo střelbu tak, aby letec neprostřelil vlastní vrtuli. Jeho pokusy však úspěch nepřinesly.

Mnohem jednodušší, ale účinnější zařízení sestrojil Garros se svým mechanikem Julesem Hueauem. Na vrtuli letounu Morane-Saulnier L namontovali takzvané deflektory, které ji chránily před poškozením. 

1. dubna 1915 se Garros zapsal do historie jako první letec, jenž sestřelil ve vzdušném souboji nepřátelský letoun. Pro úplnost je třeba dodat, že některé zdroje uvádí jako prvního Eugena Gilberta a jeho úspěch datují k lednu. Další Garossovy sestřely přišly nedlouho poté, konkrétně 15. a 18. dubna 1915. Toho dne však musel nouzově přistát za nepřátelskou linií poblíž Ingelmünsteru a Němcům padl do rukou jak on sám, tak i jeho vynález deflektorů. Garros skončil v zajateckém táboře, z něhož se několikrát pokusil neúspěšně uprchnout a v zajetí strávil celkem tři roky. Poslední pokus o útěk proběhl 15. dubna 1918 a na rozdíl od těch předchozích byl konečně úspěšný. Po návratu do své vlasti byl povýšen na poručíka a stal se důstojníkem řádu Čestné legie. Po svém návratu na frontu si připsal ještě jeden sestřelený letoun, sám však 5. října 1918 v jednom ze vzdušných soubojů zahynul. Stalo se tak jeden den před jeho třicátými narozeninami. Tělo francouzského stíhače bylo pohřbeno v rohu městského hřbitova ve Vouziers, asi 50 km od francouzsko-belgických hranic.

Zdroj: rollandgarros.com

Na počest padlého v boji

Stíhací piloti bývali v dřívějších dobách díky své odvaze považováni za hrdiny. Lidé byli schopni udělat cokoli, aby se se svými idoly setkali. Po své smrti se Roland Garros stal doslova legendou. Jako výraz vděku po něm bylo pojmenováno mezinárodní letiště v jeho rodném Réunionu či vysoká škola v Paříži, kterou vystudoval. Francouzská automobilka Peugeot na jeho počest dokonce vyrobila limitovanou edicí vozů řady 205 a díky komerčnímu úspěchu byla edice Roland Garros rozšířena i na další řady.

Světově nejznámější památkou na francouzského letce však zůstane tenisové centrum v Paříži Le Stade de Roland Garros s dvaceti antukovými dvorci, jež dělá čest jeho jménu od roku 1927. Díky němu nese antukový Grand Slam French Open oficiální název Roland Garros.